Za mnou |
Kolik z nich jen chtěl jsem rozrazit
Hledaje za nimi, co přislíbené
Mi bylo…, či mělo být
Kolik jen takhle zničil jsem stavení
Kolik srdcí jsem zatvrdil svoji urputností
Jen na svou mohylu nosil jsem kamení
A v díře pohřbil zbytky zdvořilosti
Jak slepý byl jsem, a jak jsem byl hluchý
Když jsem se zahryzl, nepovolil můj chřtán
Kolik jen let jsem honíval duchy
A míjel dveře, co zely dokořán
Prve byl důstojný, pak prosil a klel
Ten stín, co mými ústy mluvil
Co působil, že pohled skelný zpoza skel
Mě jen na cestě o dům dál vyprovodil
Je za mnou i pár dolámaných petlic
Kde okusil jsem sůl a místo chleba střenku
Kdy utek´ jsem sám z těch vychladlých světnic
A pěšinu nicoty pojal za milenku
Stín se vytratil, když jsem si na dno sáh´
Tak vyhrál jsem alespoň jedinkrát klání
A pokud kdy vstoupím na další práh
Tak zaklepu a počkám na vyzvání