|
|
A i když se to nezdá, poslední panna padla
A já se ptám, bez ohledu, že před tím, nežli jsem Tě znal, jsem již žil
Co dělat, když světlo v nedohlednu, já v tmě nemaje dosti sil
Dřív čistá studna vysychá, přesto se dá z ní ještě pít
Smutný tón zní do ticha, možná je načase odejít
Stojím na kraji propasti, dosti sil udělat krok nemaje
Roste-li někde strom štěstí, plod pro mne na něm nezraje
Obdobně jako má bouře blesk, svého posla, jež míří dolů
Má smutný stesk, že dva již nejsou spolu
Pokud nevíte, ptám se naposledy, kde mám sebrat síly
Rozloučím se, sbohem tedy, jsem rád, že jste se mnou byli
Je pověst v hvězdách psána, oheň dohořívá
Že zašlá hvězda je padlá panna a mladík ji tiše zpívá
Oba jinde jsou, i to se stává, přesto jsou spolu
Nahoru jí on plamínky mává, ona úsměvem mu svítí dolů