Kdosi prošel touto lukou |
A stébla sklonila se pod hřmotem jeho bot
Srdce puštíků pod jemným peřím nebojácně tlukou
A beznohý překonal nedaleký brod
A Apollón proháněl se oblohou
A mračna před jeho spřežením cestu vyklidila
Jako ti, co vzdorovat hrubé síle nemohou
Jako ti, které odvaha opustila
V režných pytlech se choulilo obilí
A země pro ně ani neplakala
Dítka, co srpy a cepy pobily
Matka, co dítka svá již nečekala
Kdosi všechny ty okamžiky žil
A v potoce vzal vodu do dlaní
A doušky hlubokými pokorně pil
A úklonou v srdci přivítal svítání