|
|
Už nepadaj´ mi shůry bonmoty
Asi jsou na to v nebi paragrafy
A já jsem odkázán psát jen svoje blafy
Přišel jsem o holku, přišel o rodiče
O auto, o byt, zkouším se zabít skrz polovodiče
O klíče k životu, ke svýmu nitru
Nemám za sebou houfy právníků, Mrázků a Pitrů
A ty sis mě ochočila, nutno říct, že umně
A paks mě zanechala samotnýho v domě
A já byl tvým pánem, otrokem i sluhou
Byla jsi mou první, už nechci žádnou druhou
Už nechci nikdy žádnou jinou
Byla jsi mým nebem, peklem, rájem, mou krajinou
To jen na tvojí počest se dennodenně zliji
A dál ve vzpomínkách žiji
Nezměnil jsem se ani svoje hodnoty
Tak už mě vyhazujou z pátý roboty
Prý mi to pálí, ale nepracuju v týmu
Prý se moc nemyji a holduju moc vínu
Několik let na ulici bez sociálky
Pak získání bytu metodou obálky
Nenapsal jsem částku, jen s příběhem dopis
Pak jen nějaký pohovory, běhání a podpis
Tak už mám zas kde bydlet, ale za co se mám stravovat
Asi půjdu žaludek darovat
Bezďák pránikem pěstuje z nouze ctnost
Už ho čeká jen zářná hladová budoucnost
Nikdy jsem neměl štěstí na přání, na mě nečeká džin
Nenakrmí mě Monfort, neproslaví Jasmuheen
Ego je mým pánem a já systému sluhou
Kéž bych spal na obláčku a stravoval se duhou