poslední_krb.pdf |
Kde těžší je s každým krokem se hnout
Kde modravé prsty se natahují k srdci
Kde bolestnou stává se snaha nadechnout
Tam ledová krusta je tlustá čtyři pěsti
A v stříbřitých vodách sledi a tresky
Obloha bílá i černá jen věstí
Sníh, co skryje již zapadlé stezky
Tam vichr obnaží vše, co jsi skrýval
Sloupe tě na kůži, maso a kost
Pak nebudeš ničím, čím jinde jsi býval
Jen další na milost vydaný host
V těch širých končinách dusených bělí
Na začátku konce světa kraje
V těch, na které bohové zanevřeli
Kde roven si bezvěrec i ten, co vyznávaje
Tam Poslední krb v černých skal skrytu
Vtesán jest a v jeho hloubi pohřbenu
Nalezneš krásu komnat z lazuritu
A kouřící jezírka horkých pramenů
Tam je čas rozjímat, naslouchat zemi
Jak k tobě promlouvá skrz stíny a šepoty
Zda tam, odkud přišels, se brodit závějemi
Či se tu pohroužit v srdce temnoty
Tam noci i dny v jedno ti splynou
V jeskyních, kam nedosáhne slunce svit
A ti, co při hledání nezahynou
Pro odpověď dál, dál musí jít
Skrz propadlé tunely a šachty hlubinné
Za bájným světem poutníci jdou
Za sebou potupu i skutky hrdinné
V světle nenašli útěchu, tak pustí se tmou
Za říší, kde najdou své odpovědi
Za místem, kde najdou konečně klid
A já jsem jen ten, co u prahu sedí
Co vpustí tě, však dál sám musíš jít