Ztrácí se, když vysvitne slunce
Plamen voskovic svícnu
Pod nímž je největší tma
Hostina pro zámožné taťky
Mnohá svíce dohoří v půlce
Ztratí se jak v sopečném jícnu
Každý dělá, co má
Děti jsou ovoce se zmrzlinou
Čerstvě utrhlé pro dnešní pohár
Někdo hltá jej, jiný vychutnává
Však nejí ho se spadlou šlehačkou
Již k cizím pažím se vinou
Někdy jsou zpestření, smysl i dar
Laskání jiné krutost potkává
Jsou v menu hlavním chodem i hračkou
Každý úředník, dopravák, detektiv
Továrník, lékař, podnikatel, mecenáš
Svou pomoc bližnímu staví na odiv
Návladní, politik, kněz, soudce taky náš
Každý bez tváře, jména své jmění
V nedotknutelnost bohatě mění
A ti všichni společně vytváří síť
Ztracených dětí v stínu modrých pyramid
Děti jsou k srdcím dospělých klíč
Otvírají prorezlé zámky
Zlákáni hrou či příslibem žvýkačky
Po ránu, za světla i k večeru
Míří do školy, náhle jsou pryč
Náhradou pro truchlící mamky
Taťkové často rozbíjí své (malé) hračky
Co končí v peci či v kontejneru
Zdá se, že se vykouzlí duha
Často když prší a slunce prosvítá
V těch několika chvílích cenných
Kdy světlu přivyká pár malých zřítelnic
Ať slabost má pán či sluha
Se cesta ven zdá být ještě víc trnitá
Ze sklepení paláců oplocených
Po vlastních nohou a ne na dně popelnic
Každý úředník, dopravák, detektiv
Továrník, lékař, podnikatel, mecenáš
Svou pomoc bližnímu staví na odiv
Návladní, politik, kněz, soudce taky náš
Každý bez tváře, jména své jmění
V nedotknutelnost bohatě mění
A ti všichni společně vytváří síť
Ztracených dětí v stínu modrých pyramid