Svlíct - text |
Povážlivě něžně, že mám z něj kůži husí
Né, netřeba si lhát
O pravdě stačí mlčet, mluvit se nemusí
Klopíš zrak, přitom ve mně si čteš
A já nemám sílu ni chuť ti cokoliv říct
Však budeš to ty, kdo se šrámem vyvázneš
A já, já se chci z kůže svlíct
Asi jsme došli na kraj k útesu
Kde nasadíš křídla a odletíš
Myslíš si, že to rozloučení unesu
Myslíš si, co však víš
Vrhnu se v hloub z té popraskané strže
A krystalky nachytané do dlaně
Proměním v perly ve svých útrobách mlže
Dech vypustím s vytrysknutou vodou vorvaně