Strom |
Co v neochvějnost jsem se zahalil
Kdy ve stínu seschlého stromu
Svůj meč prvně krví jsem zakalil
Má duše tehdy utonula
V té krvi, co svlažila zemi
V té spršce, co lem můj neminula
V přívalu, co propil se závějemi
Tehdy to byla přízračná daň
Kdy můj osud se s jeho propletl
Kdy prostý lid šeptal, bože nás chraň
A seschlý strom opět vykvetl
Starý strom bohů z minula
Co stál tam předlouhý čas
Kdy má ruka mečem pokynula
A on se ošatil zas
Plynula léta, mám sloužící i pozemky
A častěji v šat z hedvábí se strojím než v brni
Můj vlas sic zbělal a je přetenký
Však doufám, že smrt v loži můj život neposkvrní
Můj meč byl již zakalen po stokrát
A žít dlouho má též svá úskalí
Proto doufám, že tentokrát
Někdo jiný meč svůj zakalí