Stanislav V. své ženě |
A mnohé to pudí rozvracet řád
Buď, prosím, žena hodna svobodníka
Znej, kdež tvé místo, vždyť mám Tě rád
Má povaha není přelétavá ni lakomá
Tak žádám Tě jasně, vyvaruj se svodu
Mluvit veřejně o tom, co patří na doma
Chraň pověst naši a našeho rodu
Občas mluvíš nevhodně, snad zkrátka jsi taková
Však buďme svorní mezi slabochy, pokrytci
Vždyť Ty jsi má, Ivanovno Kovalenková
Mým jediným světlem v tom krvavém očistci
Dobře vím, že jsi ráda ochotničila
A i nadále bys divadlo hrála
Vávra a hérečka, ta pověst by nás zničila
Ta posměšná budoucnost by Ti za to stála?
Všechen cit, který v srdci skryji…
Miluji Tebe a Československý stát
A proto si denně projdu kalvárií
Nebojácně, však s tužbou na návrat
Nesejde na tom, co zítřek nadělí
Byť ďábel sám kopyta ořům války oková
Buď mi československou ženou, můj ruský anděli
Pamětliva, že jsi má, Světlano Vávrová
S láskou Stanislav