Jak jsem se stal nekroprorokem - text |
Přišla podivuhodná existence
Že nemá kde přespat, zavřeli nádraží
Řekla její hlava v podpaží
Jasně, že jsem ji pozval dále
Občas nechávám přespat i etiopskýho krále
A ona řekla, že vypadám být dobrým společníkem
A vešla dál i se svým bezhlavým psíkem
Od té chvíle již netrhly se dveře
Bylo to prvně v novodobý éře
Vzpomínali jsme dávno odešlý věky
A Nepomuk řek´: „Nevstoupíš dvakrát do tytéž řeky.“
A já otevřel láhev bourbonu
Že oslavíme topnou sezónu
A v tu chvíli s dávkou středověké noblesy
Vešlo mi do obýváku inkviziční procesí
Prý sledují mě již tím nějakým rokem
Že bych byl dobrým nekroprorokem
Že se hned nepředstavili, což se někdy stává
Že to jsou svědkové Smrtihlava
Však já se již válel a vedle mě láhev whisky
V rohu s bezhlavým psíkem jedl Diogenes z misky
A že koberec má i funkci savou
Přesvědčil jsem se, když Kryštof zažongloval s hlavou
Prej i on hudbě hověl, než předali ho katu
Nepomohlo mu, že byl vzdělanec, nenabíd´ jim zřejmě vatu
Prej jako lidstvo se k záhubě sunem
A na důkaz do krbu přiložil Brunem
A já nebyl schopen hnout ani brvou
Poslouchaje, jak jsme navezenou mrvou
Když jsem se probral, byli fuč, jak po zimě Morana
To vzbudil jsem se za křiku havrana