Chtěl jsem |
Pro každého mít otevřené své větvoví
Kořeny pomalu lámat kámen v lomu
Být tím, co naslouchá, a nic nepoví
Zimu přečkat s vědomím blízkého rozpuku
Zelenat se, nesklánět se a přitom se nezlomit
Kol sebe vidět růst houfy mých pravnuků
A než koloběh se uzavře, to nějaké listí uronit
To vše jsem chtěl, však jsem jiný
Dobře to ví heřmánek i máky vlčí
Možná jen seschlá snítka hrachoviny
Z toho snad, jen tím, který mlčí
Jdu ze sebe své skutky smýt
Jsa vetchý a omšelý
Jako kůň, co chtěl s jednorožci pít
A ledy se nade mnou zacelí