|
|
Od úsvitu do soumraku dřeš do úmoru
A co ti poradili v nekropositivistický poradně
Když umřít, tak aspoň pořádně
Jde to s tebou dolů, nahoru, nahoru, dolů
Hledáš cestu od výmolu k výmolu
Kde zůstaly tvoje tužby a sny
Kdesi v propasti bezedný
Za devaterem lesů, hor a řek
Kde tvou rukou padl první člověk
I když jemu život nesebrals, ti další z trávy nevstanou
Kalná voda už přetejká a rozlejvá se pod vanou
Už pomalu, ale jistě, prosakuje stropem
A ty se cejtíš dobře oblečeným lidoopem
To, co bylo v tobě, se běsníc valí ven
Nepomůže zvonit, ni dávat bednění do oken
Čtyři jezdci vyjeli, a pokud ne, tak moc písku
Si dali do hodin anebo snad v tisku
Si přečetli, že není radno ukvapení
A že to co se děje, ještě nic není
Usmáli se nad kávou, dali se do vrhcábů
Že dost hroznů nezkvasilo a není tu dost švábů
Že dáváním si načas břímě z nich nebylo sňato
A až se rozlomí pečetě, ať sklizeň stojí za to
Ale zpět k tobě, tobě je to ukradený
Ty se tu topě vychrchlals hleny
Chopil ses meče a na popravčí káře
Jsi ustlal pro ničemy a pamfletáře
No dobře, tedy budiž, pro pamfletisty
A hranici postavils pro jejich jedové listy
Vytáhls vpřed, když ze zálohy skolen
Nepřítel blíž než přítel, tys přítelem za nos voděn
Pak na popravčí káře, probereš se sám
Stín zatížil tvé srdce, jak ti to tu povídám
Ty zase skloníš hřbet a půjdeš zase dřít
Že rád by ses dožil a byl trochu syt
Ústa na zámek, stejně oči i uši
A pokud tě ještě něco zkruší
Vezmeš si to do hrobu, pokud si ho vykopeš
Že si hnil již zaživa, i dál hníti budeš
Jde to s tebou nahoru, dolů, dolů, nahoru
Od úsvitu do soumraku dřeš do úmoru
Když umřít, tak aspoň pořádně
To ti poradili v nekropositivistický poradně
Ten hněv se žlučí už dávno prosák´ stropem
A ty se cejtíš být zhrzeným filantropem
To, co bylo v tobě, se běsníc valí ven
Budiž pánem svého meče, co bude mnohým čten