Strom není jenom dřevo - text |
Že to, co vidí, skutečné jest
Je to přitom ale past
Mámení a možná lest
Strom přece není jenom dřevo
Driftování nahodilý pohyb ker
Není žádné vpravo ani vlevo
V prostoru vědomí jen od tvých očí směr
Vše je prázdné nehledě na hustotu
Sklo není čiré pro prostor mezi atomy
Trafikanti nejsou rytíři Kamelotu
Hrom do police na Hromnice vždy ohromí
Snění není jen relax pro kůru mozkovou
I během něj odpovídám za každý čin
Rysem kubismu neshledávám flanelku kostkovou
A vyražený dech neznamená ubrat plyn
Třením ohanbí prosíme o přijetí
Aby nás někdo bral, jak my se nesvedem´ brát
Škola je převýchovná věznice pro děti
Kde se učí v rolích zavděčit a pracovat
Květiny nejsou jen zelená pletiva
A dusnem dáví se obvykle davy
Není okamžik, kdy se nikdo nedívá
Velký bratr sleduje vše z tvé hlavy
Lední medvědi se nepohřbívaj´pod ledem
Pouhou reakcí exotermní není hoření
Když druhé přehlížíš, neoplýváš přehledem
A promoce tě definitivně nepromění
Co je, co není, ošemetné říci bývá
Nepomůže rozšířit plamen vědění
Vždy se toho ještě více ve tmě skrývá
Soulož neznačí vždy v loží souznění
Zednářské lóže soupeří s jinými spolky
Či spolčují se spolu pro dobrosud všech
A slovy můžeš snadno zranit city holky
Co ti nechá poté jizvy na zádech
Jak had kůži chceš svléct, však jsi spíš jak cibule
Po vrstvách síra v oči slzy soucit tlumí
Minuly dávno na poznání šance minulé
Věz, že nikdo ti skutečně neporozumí
Ujišťujeme se, že jsme na stejné lodi
Voda teče do podpalubí skrze přídě
Jsme malé články celku, když se to hodí
A jinak každý výkvět ve své třídě
Však utřiď si již poznání světa
Rodíme se i umíráme sami
Občas zahřeje nás dialog o dvou větách
Možná to jsou jen naděje podepřené klamy
Snad každý kmen má vrstvu, která resonuje
Byť u některých stromů sotva zní
Otázka je, co nás v jedno pospojuje
Zda chtěná laskavost či tíha všedních dní
Některá rána vážně nevím, zda z postele lézt
Zda další nádech za to ještě vůbec stojí
Potom obracím se ke světlu hvězd
A doufám, že nás všechny pospojují
Jejich tváře, co se v našich očích zračí
Dálavy, co možná minuly již
A hned mám člověka radši
A doufám, že každým dnem jsme si blíž
Člověk by se mohl nechat snadno zmást
Že skutečné je vše, co vidí
Ale v den, kdy najde vnitřní hlas
Pochopí celý koncept lidí
Sejdou se všechny třídy na nebeské třídě
Rány se zcela zacelí a zahojí
Navzájem nabořené zádě a přídě
Vytvoří kousky mandaly, co se propojí
Člověk by se mohl nechat snadno zmást
Však příčinou svého zmatení on bývá
Já nepřestávám jednu otázku si klást
Kdo že se to skrze naše oči dívá